Papoušíček žlutolící

Papoušíček žlutolící

vědecký název: Forpus xanthops

anglický název: Yellow-faced parrotlet 

Papoušíček žlutolící je se 14,5 cm délky největším druhem z rodu papoušíčků.

Domovinou papoušíčka žlutolícého je Andské údolí řeky Marañón u Libertadu v severozápadním Peru, tedy oblast sevřená hřebeny  And při jejich západním okraji www.xeno-canto.org/XCspeciesprofiles.php?species_nr2=872.00 . Obývá vyprahlé křovinaté a lesní porosty v nadmořské výšce 1.000 až 1.600 m. Ve volné přírodě je velmi vzácný a je zařazen v červené knize ohrožených druhů. Jeho stavy se drasticky snížily po roce 1981 kvůli hromadným odchytům.

Podnebí v oblasti výskytu papoušíčka žlutolícého je subtropické nebo tropické. Vyznačuje se stálou průměrnou celoroční teplotou od 15°C do 21°C s průměrnou relativní vzdušnou vlhostí 50% až 70%. Od září do dubna je období s četnými dešťovými srážkami  weather.msn.com/tenday.aspx?wealocations=wc:14410&q=Huamachuco%2c+PER+forecast:tenday .

Papoušíčci žlutolící hnízdí ve skalních stěnách a skrýších z křoví a jiných přírodních nánosů v koloniích do 70 jedinců. Ve volné přírodě začíná hnízdit v březnu až dubnu, tedy po skončení období dešťů. Živí se převážně semeny balsových stromů a kaktusů. 

V zajetí snáší 3 až 6 vajec a za rok má až tři snůšky. Inkubační doba 24 dnů.

Papoušíček žlutolící má podobnou kresbu jako papoušíček šedokřídlý. Převažuje u něho citrónově žlutá barva na lících, tvářích a krku. Na břichu přechází v žlutozelenou. Samec má kobaltově modré letky a kostřec a pastelově šedé peří na zátylku, zádech a svrchních křídlech.  Zobák má barvu rohovou s tmavě hnědým až černým proužkem od kořene zobáku. Samice je podobně zbarvená jako samec, ale nemá modré znaky. Mláďata jsou podobná rodičům, ale méně výrazná a namísto pastelově šedé mají šedozelené zbarvení.

Papoušíček žlutolící má být v zajetí chován podobně jako ostatní papoušci druhu forpus v oddělených klecích tak, aby se jednotlivé páry slyšely, ale neviděly na sebe.

Zajímavostí je, že tento druh papoušíčka je chován v Evropě i když omezeně kvůli své náročnosti. Avšak v USA není chován téměř vůbec - údajně ho chová asi 7 chovatelů.